Norsko 2025

Plán cesty:

Po dovolených trávených v teplých končinách jsme se rozhodli strávit čas v chladnějším biotopu. Zemí, která nás uchvátila svým svěžím počasím, bylo Norsko neboli země fjordů. Přesněji řečeno, naše cesta směřovala na jeho jih.

Cestovali jsme celkem ve čtyřech lidech a výprava se uskutečnila na přelomu srpna a září 2025 (samotný pobyt v Norsku trval 12 dnů). Nejlevnější letenky se nám podařilo sehnat začátkem roku 2025, a to s odletem z letiště Václava Havla a příletem do Osla (let trvá 1 hodinu a 55 minut). Tady se skrývá menší chyták, člověk by si řekl, že letiště bude v blízkosti hlavního města, ale opak je pravdou. Letiště Oslo-Gardermoen se nachází 48 km od hlavního města. Přímo na letišti jsme měli zapůjčené auto od společnosti Budget (rezervované přes Economy Car Rentals). I když panovaly lehké obavy, protože Budget nemá na internetu příliš pozitivní recenze, ve výsledku jsme byli nadšení. Jelikož se Norsko snaží o plně elektrickou dopravu, autopůjčovny nabízejí už téměř výhradně elektromobily. Abychom si krajinu pořádně užili, zvolili jsme strategii jedné až dvou nocí na jednom místě s ubytováním přes Airbnb. Naše cesta tedy začala odpoledním příletem do Norska a vyzvednutím vozu na letišti.

První den

První den byl trošku chaotičtější, protože naše první ubytování se nacházelo v menším městečku Valle. To bylo od letiště vzdálené zhruba 300 km, takže nás čekalo pár hodin v autě. Cestu jsme si proto zpříjemnili zastávkami na zajímavých místech. První z nich byl Heddal, největší sloupový dřevěný kostel v Norsku. Následoval další unikátní kostel Eidsborg Stave a přilehlá historická farma Vindlaus, na které byly k vidění původní dřevěné domky porostlé trávou. Po prozkoumání památek nás pak po zbytek cesty k našemu ubytování provázely už jen úchvatné přírodní scenérie.

Druhý den

Další den nás čekala cesta na naše nové ubytování na samotě v blízkosti větší vesnice Uskedalen. Ještě předtím jsme ale nemohli vynechat výhledy na fjordy a návštěvu záplavového koryta řeky Faråni s fascinujícími skalními prohlubněmi. Místo je vybaveno alarmy, které varují před blížící se povodňovou vlnou; když však žádná nehrozí, Norové tuto oblast využívají ke koupání a relaxaci.

Hlavní výlety nás však teprve čekaly. Navštívili jsme vesnici Lysebotn, kterou obklopují fjordy. Přístup do ní je sice trochu nervy drásající, ale výsledek rozhodně stojí za to. Následovala cesta do města Stavanger, kde jsme navštívili místní pláž a památník Sverd i fjell (Tři meče v kameni). Ten připomíná bitvu, v níž zvítězil Harald I. Krásnovlasý, čímž poprvé sjednotil norské území pod jednu vládu. Po tomto nabitém dni nás čekala zdlouhavá cesta na naši samotu. Museli jsme poprvé využít trajekt, abychom se k ubytování rozumně dostali, ale i tak jsme dorazili velmi pozdě, až kolem 23:00. Shodli jsme se, že se další den pořádně vyspíme a naplánujeme jen menší výlety po okolí.

Třetí den

Po probuzení a vydatné snídani jsme se rozhodli vydat k přehradě Fjellhaugvatn, která se nacházela nedaleko. Voda v ní měla ledovcově azurovou barvu, ale příliš jsme se zde nezdržovali, protože v okolí právě probíhalo vojenské cvičení. Po této krátké zastávce jsme zamířili na menší výlet k vodopádům Hattebergfossen u městečka Rosendal. Po příjemné procházce jsme nasedli do auta a vyrazili směrem k dalšímu ubytování ve městě Vossevangen, což tentokrát obnášelo i delší cestu trajektem. Na místo jsme dorazili ještě za světla, takže jsme stihli v klidu probrat plány na nadcházející dny.

Čtvrtý den

Budili jsme se plní sil a připraveni na další výzvy. Jenže to jsme ještě netušili, co nám den nachystal: píchlou pneumatiku. Měli jsme však štěstí v neštěstí – kdyby se nám to stalo u předchozího ubytování na samotě, museli bychom volat odtahovou službu, která by se pořádně prodražila. Jelikož jsme ale byli ve městě, zjistili jsme, že hned za rohem je autorizovaný servis. Jako správní kutilové jsme kolo odmontovali a donesli ho do servisu, kde nám ho během 30 minut opravili. Jakmile bylo vše zase v pořádku, mohli jsme konečně vyrazit na výlet. V plánu byl výšlap na vrchol Prest (1478 m n. m.) v okolí Aurlandsvangenu, ale nakonec jsme skončili jen na vyhlídce Røyrgrind. Zvedl se totiž silný vítr a cesta dál začínala být nebezpečná. Po bezpečném návratu jsme se už jen toulali pustými norskými horami a cestou zpět na ubytování jsme se zastavili ve vikingské vesničce.

Pátý den

Naše cesta vedla do druhého největšího města Norska, Bergenu. Navštívili jsme historickou čtvrť Bryggen, která se nachází přímo v přístavu Vågen. Při toulkách městem jsme obdivovali klasické severské domky, které doslova zářily barvami. Prozkoumali jsme místní kavárny, vetešnictví, všemožné obchůdky i zapadlé uličky. Věděli jste, že Norové patří k největším konzumentům kávy na světě? Silná káva je zkrátka neodmyslitelnou součástí jejich kultury. Po celém dni stráveném v městském ruchu už byl ale čas znovu zmizet do divočiny. Přesunuli jsme se na ubytování v malém městečku Skei.

Šestý den

Vyráželi jsme brzy, protože nás čekala celodenní túra v blízkosti ledovců poblíž městečka Loen. Výšlap byl naplánován v národním parku Jostedalsbreen a rozdělen do dvou etap. V té první jsme se dostali k ledovcovému vodopádu Krunefossen (ledovec Bødalsbreen), kde jsme nějakou dobu pobyli a užívali si zvuky hřmící padající vody. Následovala druhá etapa, kdy jsme se kousek vrátili a vydali se k ledovci Bødalsbreen z jiné strany. Tady už jsme nepotkali ani živáčka. Jelikož jsme měli dostatek času, vyrazili jsme ještě k jezeru Kåpevatnet. Cesta byla místy krkolomná, ale stále schůdná. Na vrcholu nás čekalo překvapení v podobě bažin a nádherného výhledu do údolí. Poté nás už čekala jen cesta dolů za doprovodu deště, který mezitím dorazil na scénu. Zmoklí jako myši jsme se dobelhali k autu a vydali se na ubytování, které skýtalo vlastní saunu – tu jsme na naše zatuhlé svaly okamžitě využili.

Sedmý den

Tento den byl velice podobný tomu prvnímu – museli jsme se totiž přesunout na nové ubytování vzdálené asi 400 km. Většinu času jsme tedy strávili na cestě a příliš jsme se nezastavovali. Jednou z mála výjimek byl pokus o vyfocení jeřábů popelavých, kteří se nacházeli v těsné blízkosti silnice. Naše nové útočiště nás však za dlouhé hodiny v autě bohatě odměnilo: ubytovali jsme se v luxusní chatě uprostřed lesa s nádherným výhledem do okolní krajiny.

Osmý den

Vyrazili jsme přes národní park Rondane směrem k národnímu parku Dovrefjell-Sunndalsfjella. Tady přišlo první důležité ponaučení: v těchto odlehlých oblastech je naprosto klíčové vědět, kde se nacházejí rychlodobíjecí stanice. Část cesty jsme absolvovali s pověstnými „staženými půlkami“, protože dojezd nám vycházel jen tak tak – v baterii zbývala energie na posledních 16 km, ale nakonec se nám podařilo k nabíječce bezpečně dorazit.

Vstup do parku Dovrefjell je regulovaný a povolený jen na určitých místech. Naším prvním zastavením byla vyhlídka, kde jsme potkali místní rangerku. Ta nám poskytla cenné informace a dalekohledem nám ukázala stádo sobů. Následně nám poradila, kam se vydat, abychom měli šanci spatřit pižmoně. A skutečně se to podařilo! Byl to neuvěřitelný zážitek, při kterém je však nutné striktně dodržovat bezpečnou vzdálenost (minimálně 200 metrů). Pokud je zvíře vyrušeno, může zaútočit – a i když se to nezdá, pižmoň dokáže vyvinout rychlost 40–60 km/h. Při jeho hmotnosti 200–400 kg by byl střet pro člověka fatální. Během dne jsme měli to štěstí pozorovat asi pět skupinek pižmoňů i s odrostlými mláďaty. Vraceli jsme se neskutečně šťastní, protože jsme dosáhli hlavního cíle naší cesty.

Devátý, desátý a jedenáctý den:

Pomalu jsme se začali loučit s divokou norskou přírodou a vyrazili vstříc posledním dnům naší cesty, které jsme měli strávit v hlavním městě. V Oslu jsme si domluvili ubytování v malém, ale útulném bytě kousek od centra. Ještě ten den jsme vraceli auto, což se bohužel neobešlo bez drobné komplikace – stihli jsme dostat pokutu za špatné parkování. Přesněji řečeno, u rychlonabíječek nesmíte opustit vůz, což jsme nevěděli a na půl hodiny si odskočili do města. Následující dny už probíhaly v klidnějším tempu; procházeli jsme se ulicemi, navštěvovali kavárny, muzea i historické památky a pomalu se psychicky připravovali na odlet zpět do České republiky.

Závěr

Jih Norska nás naprosto uchvátil svým kouzlem. Člověk si mezi hlubokými fjordy a majestátními horami připadal tak maličký. Přírodní scenérie, které se zde nacházejí, jsou zkrátka dechberoucí. Určitě se do Norska plánujeme vrátit, ale příště chceme zamířit na sever, který je zase úplně jiný než námi navštívený jih. Jih Norska můžeme každému vřele doporučit – rozhodně nebudete litovat!

Doporučení

Počasí se na jihu Norska mění každou chvíli, proto je nezbytné mít s sebou kvalitní nepromokavé oblečení a do přírody rozhodně pevnou obuv. Pokud cestujete elektromobilem, dobře si naplánujte trasu a hlídejte si rozmístění nabíjecích stanic, aby vás nepotkala podobně napínavá situace jako nás.

Co se týče stravování, restaurace jsou v Norsku drahé. My jsme si jídlo připravovali sami na každý den, což je běžná praxe i u samotných Norů, přestože jejich příjmy jsou jinde. Pokud si nebudete vědět s něčím rady, nebojte se zeptat – místní jsou velmi nápomocní. Při plánování výletů počítejte s velkými vzdálenostmi; některá místa mohou být vzdálená i 300 km. Pro rychlejší přesuny určitě doporučuji využívat trajekty a tunely (ty jsou však většinou zpoplatněné). Jestli milujete silnou a dobrou kávu, místní kavárny vás nezklamou. A dobrá zpráva na konec: téměř všude, i na těch nejodlehlejších místech, se dá platit kartou.