Madeira 2024
- 10 - 15 min čtení
Plán cesty:
Jednoho krásného pondělního rána to vše vypuklo. Čekal nás výlet na Madeiru. Vyjížděli jsme v osm ráno z Jihlavy autobusem do Prahy a po příjezdu jsme se potkali s posledním členem výpravy. Celkem nás tedy jelo pět.
Jakmile jsme byli všichni pohromadě, vyrazili jsme MHD na Letiště Václava Havla, kde jsme si dali rychlý oběd. Následně nás čekal první let, a to do francouzského Lyonu, kde jsme po příletu zjistili, že má navazující letadlo do Lisabonu asi tříhodinové zpoždění. V tu chvíli jsme si říkali, že horší už to snad nebude, jenže ve frontě mě něco kouslo do ruky. S jistotou jsem nedokázal určit, co to bylo, ale pupínek, který se mi záhy udělal, vypadal jako kousnutí od štěnice. V tu chvíli mi zpoždění letadla najednou začalo být ukradené, protože jsem dostal stres, abychom neměli štěnice i v našich zavazadlech, a začal hledat řešení, jak všechno oblečení prozkoumat.
Po příletu do Lisabonu jsme se již všichni těšili na ubytování (řešené přes Booking – 10 minut od centra metrem), ale aby toho nebylo málo, nastala další zapeklitá situace, protože člověk, který nám měl předat klíčky, nepřišel. V deset večer jsem se tedy snažil dovolat pronajímateli, který mi po několika dlouhých minutách lámanou angličtinou sdělil, že dotyčný je na cestě, jen se zdržel v koloně. První část naší cesty tedy měla dobrý konec, protože jsme se nakonec na ubytování přece jen dostali. Uff, pěkně náročný první den to byl.
Lisabon
Po probuzení v Lisabonu, jsme měli před sebou celé dva dny. Jako první jsme navštívili místní obchody a trhy s ovocem a zeleninou, odkud jsme si odnášeli čerstvá manga a maracuji. Neodolali jsme a téměř všechno ovoce jsme spořádali ještě toho rána k snídani. Mělo úplně jinou chuť než ovoce u nás v Česku.
Odpočatí a najedení jsme se vydali do samotného centra Lisabonu, kde nás na uvítanou čekalo mírné zklamání, protože tolik bezdomovců jsme na jednom místě nikdy neviděli. Jakmile jsme ale zašli do vedlejších a více odlehlých uliček, tento prvotní šok vystřídalo nadšení – před námi se zjevily barevné vykachličkované domy a na vyšších místech i krásné výhledy na město a oceán. Výrok, že je Lisabon kopcovitý, stvrdila přítomnost mnoha eskalátorů přímo v ulicích, a zejména pak zubačky (funicular). Posilnění výbornou silnou kávu jsme zvládli obejít pobřeží a okolní parky. Den jsme zakončili návštěvou Národního muzea přírodní historie a vědy (Museu Nacional de História Natural e da Ciência).
Druhý, a zároveň poslední, den v Lisabonu jsme měli v plánu strávit v Oceanáriu (Oceanário de Lisboa), které skutečně stálo za to. Uvnitř se nacházelo velké akvárium s pěti miliony litrů mořské vody a nejrůznějšími živočišnými druhy. Kromě mořských ekosystémů a čtyř různých vodních biotopů Oceanárium nabízelo i suchozemské expozice, kde byli k vidění třeba papuchalci, tučňáci, ale i alkouni. Náš zážitek doplňovala edukační videa, která jsme při procházení míjeli. Tuto návštěvu lze opravdu jen a jen doporučit.
Poslední atrakcí, kterou jsme navštívili, byla lanovka podél pobřeží. Pak už jsme Lisabon z výšky viděli až další den, kdy jsme v 7:10 odlétali směr Madeira.
PS.: Brzy ráno již funguje v Lisabonu Bolt, kterým jsme také jeli na letiště.
Madeira
Cesta na Madeiru z Lisabonu trvá přibližně 2 hodiny. Na Madeiře jsme měli zabookované auto z půjčovny Rent Car Madeira (byli jsme s nimi velmi spokojení, dávám 5 z 5). Po příletu na nás čekal pán, který nám auto předal, a při vyplňování papírů jsme si i společně zavtipkovali a dostali užitečné tipy.
Teprve pak jsme vyrazili na ubytování, které bylo na jihu ostrova blízko města Calheta (ubytování bylo přes airbnb – Casa Caipirão). Výhled, který jsme měli, byl dechberoucí. Pár minut autem od ubytování jsme navíc měli pláž, kterou jsme pochopitelně hojně využívali, mimo jiné i proto, že zde byl supermarket a restaurace.
Prvním větším výletem byla západní část ostrova. Cestou jsme navštívili ikonický maják Exposição faróis da Madeira, kde jsou výhledy na útesy podél ostrova. Projížděli jsme zajímavou flórou, která byla tvořena neprostupným lesem. Každou chvilku v tomto lese bylo odpočívadlo a vždy s grilem. Finální destinací tohoto dne byla lanovka ve Achadas da Cruz, která měla spád cca 450 m na pobřeží s opuštěnou rybářskou vesnicí Calhau das Achadas. Zde jsme moc času nepobyli, protože byl velmi silný vítr. Vlny, které bičovaly kameny, dosahovaly až k nám. Cestu z vesničky jsme volili po svých, abychom si užili krajinu. Jelikož dolů to byl spád 450 m, tak nahoru to bylo stejné, a musím říct, že to byl opravdu velký záhul na lýtka.
Na další den byly naplánovány levády. Konkrétně Levada Moinho a Levada Nova v blízkosti města Ponta do Sol. Všechny tyto turistické treky jsou krásně udrržované a člověk nepotřebuje zas tak profi vybavení. Cesta podél levád, které na sebe navazovaly, měla kolem 15 km a naskytly se nám při ní krásné výhledy do údolí, procházení pod vodopády a lezení tunely.
Nezmínil jsem se, ale asi 14 dní před naším příletem na Madeiru ve středu ostrova hořelo. Tímto byl omezen náš následující výlet, který směřoval na nejvyšší horu Madeiry, Pico Ruivo. Bohužel nám nebylo přáno dostat se na vrchol, a to jsme to zkoušeli vyjít ze tří směrů. S ohledem na události, které se zde udály pár dní před naší návštěvou, jsme byli nuceni výšlap vzdát. Popelavá cesta z Fajã Escura byla příliš nebezpečná a všude bylo slyšet padání kamenů.
Následovala tedy změna plánu, která nás zavedla do nedalekého Údolí jeptišek, Curral das Freiras. Tato vesnička je nejen nádhernou památkou, ale má rovněž zajímavé historické pozadí – podle ní se zde v 16. století uchylovaly jeptišky kvůli častým útokům francouzských pirátů.
Ve vesničce jsme se najedli, a i navzdory čerstvému neúspěchu z výšlapu se nás stále zmocňovala myšlenka na to, podívat se na Madeiru z co největší výšky – rozhodli jsme se proto vyjet autem na Pico do Arieiro (1810 m. n. m.), protože, jak se praví, když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. K našemu neštěstí ale bylo zamračeno, a tak jsme opět nic moc neviděli.
Čtvrtý den jsme se vydali na sever ostrova za přírodními koupališti. Naší cílovou destinací bylo konkrétně Porto Moniz, hned po příjezdu sem jsme však pochopili, že se neokoupeme – deštivé počasí nás zahnalo zpět.
Naše snahy vidět z ostrova co nejvíce nás proto zavedly do vavřínového lesa Fanal. Zkroucené větve stromů, mlha a všudypřítomně pasoucí se krávy, to celé doplňovalo magickou atmosféru, kterou s sebou les nesl.
Pátého dne na ostrově došlo k rozdělení na skupiny. Jedna skupina chtěla zpět na přírodní koupaliště do Ponto Moniz a druhá chtěla na trek v horách.
K rozdělení došlo ve středu ostrova a sraz byl v městečku Seixal. Třicetikilometrová cesta byla fyzicky velmi náročná, ale prošli jsme během ní několika biotopy. Nejhorší částí bylo scházení do Seixalu, protože jsme scházeli 4 km dolů po schodech. Trochu jsme se báli, že nás chytne svalová horečka, protože se nám nohy po schodech dost chvěly. Po příchodu do městečka nastal trochu fail, protože první skupinka říkala, že jsou na pláži vlevo, tak jsme se tam vydali. Jenže bylo to myšleno tak, že jsou na nejznámější černé pláži vpravo a ručníky mají vlevo – nastal komunikační šum. Takže jsme se domluvili, že nás vyzvednou vlevo, protože jsme už nemohli ani chodit.
Šestý den nás čekala Santana s tradičními domky a přírodní park v oblasti Machico na východě ostrova. Tato oblast je v září už ale úplně vyprahlá, nicméně za jarních/letních dnů je plná barev a květin. Čeho bylo opravdu hodně v této oblasti, byli turisti. Důvodem zřejmě je, že je tato oblast velmi propagována na Instagramu. Plno turistů ani neumělo chodit po úzké stezce, natož se vyhýbat. Věřím ale, že když zde vše kvete, tak to je určitě zážitek.
Poslední den jsme trávili v hlavním městě Funchal. Prošli jsme si jej a dali si výborné místní jídlo. Poté jsme šli na lanovku, která nás vyvezla do kopců, a tam jsme se zastavili v kostele, kde je pochován náš poslední habsburkský císař, Karel I. Poslední atrakcí, kterou jsem si vyzkoušel, je jízda v proutěných koších po silnici. Tento způsob dopravy byl na Madeiře relativně běžný, protože farmáři museli dostávat z kopců jejich plodiny. V dnešních dnech to je již jen turistická atrakce. Samozřejmostí je vždy nákup suvenýrů, kterým jsme se rozloučili s hlavním městem. Na večer nás čekala poslední koupačka v oceánu, kterou jsme se i s ostrovem rozloučili.
Cesta zpět do rodné země byla výživná. Na letišti jsme zanechali auto a zpáteční let byl do Porta. Z Porta zase do Lyonu, kde jsme nabrali hodinové zpoždění a málem jsme nestihli let do Prahy, protože zde nefungují odbavovací místa pro navazující lety. Asi 20 minut bez přestávky jsme s plnými zavazadly běželi k odbavení, ale i navzdory všem nepříjemnostem jsme naše poslední letadlo stihli. Francie je opravdu pro silné povahy.
Závěr
Madeira je krásný ostrov, na který se v budoucnu určitě zase vrátíme. Na Madeiře jsme byli v období září, které je považováno za nejlepší možný termín vzhledem k počasí. Celý ostrov je protkaný udržovanými turistickými cestami. Lidé na ostrově jsou neskutečně milí a ochotní. Pokud milujete přírodu jako my, tak určitě sem vyražte, stojí to za to!
Doporučení
Počasí je zde ovšem trošku zrádné, na jedné straně ostrova může být slunečno a na druhé zase deštivo. Je tedy potřeba tomu přizpůsobit oblečení. Určitě mějte pevnou obuv, já jsem klasicky měl pohory. Auto vybírejte raději s vyšším výkonem, aby dokázalo zvládnout prudké kopce. Madeira je považována za relativně bezpečné místo, kde je nízká kriminalita.
Cena
Letenky tam a zpět – 7 000 Kč na os
Ubytování Lisabon a Madeira – 6 000 Kč na os
Auto – 2 500 Kč na os
Suma i s jídlem – 20 000 Kč na os